„Měl jsem pocit, že by mělo být o čem vyprávět. Ten příběh stárnoucího chlapíka, kterého neidentifikujeme, nevíme, co je zač a který se v podstatě vnutí mladému klukovi do auta, mne zaujal. Jsou to dva lidé, kteří se neznají a kteří se během jednoho dne mají čas poznat v různých situacích. Každý z nich má své tajemství.“

Myslíte si, že Vaše postava Jindřich Požár má právo takhle Jardovi vstoupit do života? Proč to dělá? A jaký k němu má vlastně vztah?

„Z takového nezávazného flancu, z malé nehody na začátku, se stane téměř záměr. Požár, člověk s divným jménem, o kterém nevíme, co si o něm až do poslední chvíle máme myslet, začne Jardu vlastně programově vychovávat, trochu trápit a manipulovat. My máme přijít v konci filmu na to, proč to vlastně dělá. Že to má svůj důvod. Mně se líbilo to určité tajemství, které se divákovi postupně rozuzlí.“

Jak se Vám hrálo s Janem Dolanským, který představuje Jardu?

„Honzík je živel, je to velice spontánní mladý člověk, který i v hereckém projevu je velmi nekonvenční a přirozený. Takže já jsem se snažil nést na této vlně s ním a ty situace, které tvoří příběh, pak působily pravdivě a autenticky. Považuji toto setkání za takový hezký dárek. A věřím, že i pro diváka, protože samozřejmě autenticita vyprávění příběhu je hrozně důležitá.“

Navíc jste točili v reálném taxíku, v tomto prostoru jste byli spolu uzavřeni skoro měsíc.

„Ano. Tato situace samotná napomáhala té „správné“ náladě. Tomu, jak si chvílemi lezou na nervy, jak jsou občas podráždění, jak si každý veze ten svůj příběh a sleduje svojí linku, aby se pak jejich cesty pomyslně spojily. Dva herci v taxíku, odkázaní na vysílačku, máte jen režiséra v odposlechu. Ostatní nemohou přesně vědět, co se v tom voze děje, jen režisér a kameraman to viděli na monitoru ve voze před námi. Vyvstává z toho trošičku pocit izolace. Že vás někdo sleduje při výstupu, ale „na plac“ za vámi úplně nemůže. To chvílemi bylo docela dramatické, musím říct.“

Jaký máte pocit ze spolupráce s režisérem Martinem Kotíkem?

„Díky dostatečné příprava proběhla celá práce připraveně a dobře. Ostatně pečlivá příprava je vždycky dobrá. Že se karty rozdají, že se lidi seznámí s tím, co je čeká. Když nejsou věci ponechané náhodě, to mi vždycky imponuje. A potom určitý klid v tom dobrém slova smyslu, že tam nebyly žádné špatné nervy, že tam neexistovala nějaká ponorková nemoc.“

Byl ale i prostor pro nějaké improvizace?

„Je příjemné, když je režisér přístupný změně ve chvíli, kdy ji považuje za funkční a organickou v danné situaci, a netrvá dogmaticky na tom, co napsal. Při natáčení Všechno nejlepší! to tak občas proběhlo a já si myslím, že ku prospěchu věci.“

Jak jste spokojený po natáčení?

„Teď už jen na režisérovi, jak se s tím tvarem v konečné fázi vypořádá, jaký mu dá rytmus jak ho udělá dramatický, ale také stravitelný v tom nejlepším slova smyslu pro diváka. Aby si divák ten příběh zapamatoval, aby věděl o čem ten film byl, i při dnešním množství a frekvenci informací, filmů, televizních inscenací a seriálů. Aby byl zkrátka o něčem. Předpokládám, že na to budou chodit hlavně mladší diváci, nebo spíše taková ta středně mladší generace. Chtěl bych, aby jim něco z toho komorního příběhu zůstalo v paměti.“

A proč by diváci měli přijít na komedii Všechno nejlepší! do kina?

„Právě kvůli příběhu, který bych já charakterizoval jako lehce odpočinkový žánr. Má sice dramatický náboj, ale není to přitom film na kousání nehtům, při kterém si divák obrazně řečeno kouše nehty. Je to všední příběh dvou individualit, kdy každá má svou životní zkušenost, svůj názor a my si v průběhu filmu uvědomíme, že se na konci v podstatě sejdou, nebo, obrazně řečeno, si podají ruce.

Výběr toho, s kým se chceme v životě setkat, nebo volba, s kým se v životě setkáme, většinou není na nás. Je to věc náhody. Všechno nejlepší! je právě o náhodě, kdy se dva lidi nečekaně sejdou a prožijí spolu určitý čas. Někdy pouhá náhoda svede dohromady dva lidi a přinese příběh, který může vytvořit jen sám život. Takový všední příběh podle mě vypráví Všechno nejlepší!. Tak třeba kvůli tomu. Jestli to je málo nebo hodně, nevím.“

Přidat komentář
Nick hosta:
Komentář:
Opiště kód z obrázku: