„Než jsem začal přemýšlet nad příběhem tohoto filmu, bavil jsem se jenom nad charakterem taxikáře Jardy. Připadal mi natolik autentický, originální a živý, že mi sám otevíral nespočet možností, kudy by se jeho příběh mohl ubírat. A tak se mi k Jardovi nashromáždilo časem nepřeberné množství zápletek. Když jsem však po čase našel Jardův protipól v charakteru Jindřicha, bylo pro mě jejich setkání natolik zajímavé, že jsem se rozhodl vyprávět právě o něm. Velice se mi líbilo vymýšlet příběh o sblížení lidí, kteří kdyby nemuseli, nestrávili by spolu ani minutu. A jeho lidskost, komičnost i dojemnost mne bavily natolik, že jsem si řekl, že o tom by stálo za to natočit film.“

Proč jste si vybrali právě postavu pražského taxikáře?

„Musím se přiznat, že zpočátku jsem váhal, zda právě postava pražského taxikáře je, při vší své pověsti u lidí, vhodným hrdinou pro celovečerní film. Jenomže ačkoliv je hlavní hrdina taxikář, je tenhle příběh ve své podstatě o obyčejném mladém klukovi, kterým by mohl být, byl nebo třeba bude kdokoliv z nás. Diváci uvidí univerzální lidský příběh, kde se svým hrdinou budou moci prožít svoje radosti i strasti, bez ohledu na to, zda je taxikářem nebo kýmkoliv jiným. Tenhle příběh totiž není jenom o práci, ale hlavně o lásce, vášních, přátelství a životních šancích.“

S Petrem Nepovímem jste relativně dobře sehraná scenáristická dvojice, jak se vám na scénáři tentokráte (spolu)pracovalo?

„S Petrem Nepovímem, mým nejbližším kolegou a scenáristou, to byl už čtvrtý scénář k filmu, takže technicky naše spolupráce fungovala skvěle. Po realizované Pánské jízdě došlo u nás ovšem k řadě změn v postoji k této práci. Hodně a dlouho jsme rozebírali všechny aspekty toho, co na předešlém filmu vyšlo a co ne a hlavně proč. Změny v psaní jsme zavedli už u tvorby námětu a práce na hlavních charakterech příběhu. Sice nám tím psaní trvalo několikanásobně déle než před tím, ale byla to úplně jiná práce. Mnohem analytičtější a systematičtější. Tím, že jsme se rozhodli komediálně vyprávět v jádru dramatický příběh, museli jsme být u vyvíjení zápletek mnohem realističtější, přesnější a autentičtější než u rodinné situační komedie, kterou byla Pánská jízda. Rozhodli jsme se proto, že se seznámíme se skutečnými taxikáři a situace i dialogy budeme odvíjet přímo z reality. Byla to skvělá zkušenost a hodně věcí jsme tak mohli napsat mnohem působivěji, než bychom to dokázali vymyslet.“

Jak se posunul či dále vyvinul styl vaší režisérské práce?

„Po režijní stránce je pro mne film Všechno nejlepší! úplně nová zkušenost. Do tohoto filmu jsem pracoval převážně na situačních komediích, vyprávěných v nadsázce, takže neměly tak výraznou dramatickou linku, ani ambice mít přesah jako tento příběh. Je to pro mne vzrušující i zneklidňující, ale nikdy nezapomínám, že stále točím komedii, při níž se lidé mají především bavit.“

Jaký jste typ režiséra - dáváte prostor improvizaci nebo vyžadujete, aby herci striktně dodržovali repliky ve scénáři?

„Při práci s herci stále trvám na tom, abychom před natáčením nejdříve celý film nazkoušeli. Hodně po hereckých zkouškách ještě se scenáristou pracujeme na příběhu a také upravujeme téměř všechny dialogy tak, aby hercům šly do pusy a aby jim byly šité na tělo. Neumím si představit, že bych přišel na natáčení a nevěděl, co a jak funguje. Protože dělám komedie, které stojí na hereckém projevu, vybírám si ty nejlepší možné herce, a přesto všechno zkouším. Ale právě proto, že si vybírám ty nejlepší, nemám s tím nejmenší problém. Chápou mě a je to vždy náš společný cíl. A když pak vím, že si všichni rozumíme a víme, čeho chceme dosáhnout, nemusím se potom bát nechat je na place improvizovat a dát prostor jejich vlastním nápadům.“

Přidat komentář
Nick hosta:
Komentář:
Opiště kód z obrázku: