Von Trier Letha vyzval, aby se pokusil natočit remake svého známého dvanáctiminutového, stylizovaně dokumentárního „antropologického“ snímku z roku 1967 Det Perfekte menneske (The Perfect Human). Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, klade si několik podmínek: film musí být natočen v pěti verzích, přičemž každá musí být vytvořena v jiném stylu. Přitom ještě Leth musí zohlednit různá omezení, která mu von Trier určí. Nejedná se přitom o omezení ledajaká.

Von Trier, věren svému stylu vyzývavého provokatéra, neustále vymýšlejícího na své spolupracovníky, herce a potažmo i na diváka nejrůznější - tu více, tu méně - důmyslné pasti, se snaží i svého staršího, velmi zkušeného a dosti talentovaného kolegu co nejvíce „rozhodit“.

To znamená vymyslet mu takové podmínky, které by co možná nejméně odpovídaly jeho tvůrčímu stylu a naopak ho postavily před úkol hledat nové způsoby a postupy, jak vyjádřit myšlenku jeho původního díla. Oba tvůrci se tak vydali na cestu, během níž vzniklo pět pozoruhodných, stylově velmi odlišných filmových miniatur na téma „dokonalého člověka“, na jejímž konci čeká diváka zajímavé odhalení.

Von Trierovy sklony k manipulátorství občas mají tendenci sklouzávat k samoúčelnosti a prázdným naschválům, to ovšem není případ „Pěti překážek“. Jeho provokace a rafinované zakrývání pravé podstaty celé akce se tentokrát ukazují jako velmi smysluplné. Především, jak sám ve filmu uvádí, mu šlo o to, „zachránit Jørgena Letha“. Sám ho považuje za výjimečného filmaře, který ho významně ovlivnil a kterého nade vší pochybnost velmi obdivuje.
Proto mu patrně velmi záleželo na tom, aby svého stárnoucího kolegu, zřejmě vážně ohroženého tvůrčí rezignací, znovu donutil k akci. Zvolil proto ideální metodu: žádné lichotivé přemlouvání, jenž by se pravděpodobně minulo účinkem, ale řadu troufalých výzev, hodných tvůrčího formátu jeho staršího přítele. Výsledky Lethova autorského snažení, zakončené vesměs přinejmenším výsledkem přinejmenším neotřelým pak nejlépe potvrdí, jak účinná jeho metoda byla.

Ovšem nebyl by to Lars von Trier, aby z tohoto materiálu nevytěžil něco i sám pro sebe. „Pět překážek“ je stejně tak detailním exkurzem do způsobu tvorby Jørgena Letha, jako i samotného von Triera. Ten s chutí odhaluje i svoje vlastní režijní a tvůrčí metody a snímek tak funguje jako dokument vlastně na několika úrovních.

Kromě reportáže o způsobech tvorby dvou dosti odlišných režisérských osobností je snímek – především zásluhou netradičního pojetí - i působivou výpovědí o tvůrčí práci jako takové, o útrapách, které přináší i o radosti, jež ji provází. Do této vrstevnatě budované konstrukce se vejde i von Trierem vedená polemika s Lethem jako tvůrcem, v níž ho obviňuje z jakési stylizace sama sebe do pózy onoho „dokonalého člověka“ a podezírá ho z nedostatečné schopnosti vcítění se do svého okolí.

Po celou dobu projektu je znát von Trierova úporná snaha o to, aby tuto domnělou slabinu svého kolegy objevil a následně demaskoval. Sám ale nakonec musí konstatovat, že se mu jeho záměr nezdařil. Co se mu ovšem naopak podařilo vrchovatou měrou, bylo znovu rozdmýchat pomalu skomírající plamen obrazové i myšlenkové kreativity a dát zajímavému umělci opět příležitost blýsknout se tím, co dovede.

Lars von Trier prostřednictvím tohoto snímku dokazuje, že umí oslovit diváka i s podstatně menší mírou okázalosti, než obvykle činí a odhaluje tak další rozměry svého talentu, které by ho mohly zavést na jiné, jím dosud nepříliš prošlapané cesty.

Kateřina Lachmanová: 80 %

Info o filmu:
Premiéra: 8. 6. 2006 Originální název: De fem benspænd Žánr: dokument/fikce Rok výroby: 2003 Hrají: Jørgen Leth, Lars von Trier, Jacqueline Arenal, Daniel Hernández Rodriguez, Patrick Bauchau, Alexandra Vandernoot a další Scénář a režie: Lars von Trier, Jørgen Leth Kamera: Dan Holmberg Distribuce: Artcam, 90 minut, přístupnost 12+

Přidat komentář
Nick hosta:
Komentář:
Opiště kód z obrázku: